„Co když na řízení prostě nemám?“ Strach, o kterém se v autoškole moc nemluví
Všichni kolem vás už řídí. Kamarádi mají řidičák, spolužáci plánují první výlety autem a vy stále odkládáte přihlášku do autoškoly. Možná nemáte strach z auta samotného. Možná se bojíte toho, co by se stalo, kdyby vám řízení nešlo. A co když už řidičák máte, ale stejně se za volantem necítíte dobře?
"Já si ten řidičák udělám později."
"Teď na to nemám čas."
"Stejně auto nepotřebuju."
To všechno mohou být naprosto skutečné důvody. Někdy se ale za podobnými větami skrývá něco, co člověk nechce přiznat ani sám sobě.
Co když to nezvládnu? Co když budu dělat chyby? Co když se mi ostatní budou smát?
Představa první jízdy může být pro někoho vzrušující. Pro jiného znamená sevřený žaludek, nepříjemné očekávání a desítky otázek, na které zatím nezná odpověď.
A právě o tom je tento článek. Ne o tom, jak správně řadit nebo zaparkovat. Ale o strachu, který někdy rozhoduje o tom, zda se člověk vůbec odhodlá usednout za volant.
Všichni už řídí. Jen já se pořád bojím.
Je vám osmnáct, dvacet pět nebo třeba čtyřicet. Na věku vlastně nezáleží.
Někdo si udělá řidičák hned, jak může. Jiný začne až ve chvíli, kdy potřebuje vozit děti, dojíždět do zaměstnání nebo se přestane chtít spoléhat na ostatní.
A pak jsou lidé, kteří by řídit chtěli, ale stále se nemohou odhodlat.
Ne proto, že by byli líní nebo neschopní. Mohou mít obavy z odpovědnosti, provozu, vlastních reakcí nebo hodnocení druhých.
Srovnávání s ostatními přitom dokáže člověka pořádně potrápit.
Kamarád vypráví, jak bez problémů projel celé město. Spolužačka už jezdí sama do práce. Někdo se chlubí, že zkoušku zvládl napoprvé.
A vy přemýšlíte, jestli byste vůbec dokázali rozjet auto bez zhasnutí motoru.
Jenže při takovém srovnávání často zapomínáme na jednu věc: Vidíme, co ostatní zvládají dnes, ale nevidíme, jak se to učili.
Nevidíme jejich první chyby, nejistotu na křižovatkách ani chvíle, kdy potřebovali něco vysvětlit několikrát.
Řízení není soutěž o to, kdo se naučí rychleji. Je to dovednost, která vyžaduje znalosti, soustředění, rozhodování a zkušenosti.
A ty se získávají postupně.
"Co když na to nemám?" Někdy je nejtěžší vlastní představa
Představte si člověka, který ještě nikdy neřídil.
Přesto už má v hlavě hotový scénář.
Sedí za volantem, za ním stojí další auta, motor zhasne, někdo zatroubí a všichni čekají, až konečně odjede.
Ve skutečnosti se nic z toho ještě nestalo.
Ale obava je skutečná.
Mozek totiž nemusí reagovat pouze na bezprostřední nebezpečí. Úzkost může vyvolat také očekávání nepříjemné situace.
Americká psychologická asociace (APA) vysvětluje, že úzkost je přirozenou reakcí na stres. Problém může nastat tehdy, když člověka začne výrazně omezovat a vede ho k vyhýbání se situacím, kterých se obává.
A tady vzniká zvláštní paradox.
Když přihlášku do autoškoly odložíte, může se vám okamžitě ulevit.
Nemusíte řešit první jízdu. Nemusíte riskovat, že něco pokazíte.
Jenže za měsíc nebo za rok může být představa řízení stejně nepříjemná, někdy dokonce ještě horší.
Odborné zdroje upozorňují, že dlouhodobé vyhýbání se obávaným situacím může strach udržovat nebo posilovat.
Člověk se totiž nemá možnost přesvědčit, co skutečně zvládne.
To ovšem neznamená, že se má každý za každou cenu přemáhat. Důležitý je přiměřený postup, skutečná připravenost a bezpečné podmínky.
Odborný zdroj: American Psychological Association – How psychologists help with anxiety disorders
Strach z chyby bývá větší než chyba samotná
"Co když mi zhasne motor?"
"Co když špatně odbočím?"
"Co když nepochopím pokyn instruktora?"
"Co když budu potřebovat něco vysvětlit pětkrát?"
Takové otázky mají společného jmenovatele: strach z neúspěchu.
Někteří lidé si totiž do autoškoly nepřinášejí pouze očekávání, že se naučí řídit. Přinášejí si také přesvědčení, že by jim všechno mělo jít rychle a pokud možno bez chyb.
Jenže to není realistické.
Při řízení musí začátečník postupně zvládnout několik činností současně. Ovládat vozidlo, sledovat značky, předvídat chování ostatních a správně reagovat na dopravní situaci.
Zpočátku může být náročné i něco, co zkušený řidič provádí téměř automaticky.
Chyba při výuce proto není důkazem, že člověk nemá předpoklady stát se řidičem. Je to informace o tom, co ještě potřebuje procvičit.
Samozřejmě záleží na druhu chyby. Některé situace vyžadují okamžitý zásah instruktora, protože bezpečnost musí mít vždy přednost.
Smyslem výcviku ale není předstírat, že chyby neexistují. Smyslem je naučit se jim předcházet, rozpoznávat rizika a správně reagovat.
Dobrý řidič není ten, kdo si myslí, že nikdy neudělá chybu.
Dobrý řidič ví, že se musí stále soustředit, respektovat pravidla a počítat i s chybami ostatních.
Troubení není vysvědčení o vašich schopnostech
Jednou z nepříjemných představ začínajících řidičů je situace, kdy na ně někdo zatroubí.
Pro zkušeného člověka to může být drobná nepříjemnost. Pro začátečníka ale takový okamžik někdy znamená velký stres.
"Zdržuji."
"Všichni vidí, že neumím řídit."
"Určitě si myslí, že jsem úplně neschopný."
Jenže zatroubení samo o sobě nic takového nedokazuje.
Může jít o oprávněné upozornění na nebezpečí, ale také o netrpělivost jiného řidiče.
Důležité je rozlišit, co se skutečně stalo a co si o situaci pouze domýšlíme.
Pokud potřebujete při rozjezdu více času, není řešením bezhlavě spěchat jen proto, že za vámi někdo čeká.
Pokud si nejste jistí dopravní situací, musíte ji správně vyhodnotit. Neudělat riskantní rozhodnutí kvůli tlaku okolí.
Bezpečná jízda má větší hodnotu než snaha za každou cenu vyhovět netrpělivému řidiči.
A to je zásada, která platí nejen v autoškole, ale po celý řidičský život.
Sebevědomí za volantem není totéž co bezpečné řízení
Možná vás překvapí, že ani úplná absence strachu nemusí být vždy výhodou.
Člověk, který se za volantem vůbec ničeho neobává, může podcenit vlastní nezkušenost.
Evropská charta bezpečnosti silničního provozu upozorňuje, že začínající řidiči si postupně vytvářejí schopnost rozpoznávat nebezpečí, vyhodnocovat rizika a správně odhadovat vlastní možnosti.
Zkušenosti jsou důležité, ale stejně důležité je nepřeceňovat své schopnosti.
Podobně Policie České republiky v rámci projektu BESIP "Nultá hodina autoškoly" upozorňuje na rizika spojená s nezkušeností, nepozorností, stresem a nesprávným vyhodnocováním situací.
Z toho plyne důležitý závěr:
Cílem autoškoly nemá být vychovat člověka, který se nikdy nebojí. Cílem je připravit řidiče, který dokáže přiměřeně vyhodnocovat rizika a jednat bezpečně.
Zdravý respekt k provozu není slabost.
Naopak může být užitečnou součástí odpovědného přístupu k řízení.
Zdroje:
Proč někomu pomáhají malé kroky více než velké výzvy
Představte si, že se bojíte hluboké vody.
Pravděpodobně vám příliš nepomůže, když vás někdo bez přípravy pošle doprostřed bazénu a řekne, ať se prostě přestanete bát.
Mnohem smysluplnější je postupovat podle vašich schopností a postupně získávat jistotu.
Podobný princip se využívá také při práci s některými druhy úzkosti.
Odborně se označuje jako postupné vystavování obávaným situacím. V psychoterapii je součástí postupů, jejichž účinnost je u řady úzkostných obtíží odborně doložena.
V běžném řidičském výcviku nejde o psychoterapii. Podobnost spočívá v tom, že se náročnost činností přizpůsobuje úrovni dovedností a postupně se zvyšuje.
Nejprve se člověk seznamuje s vozidlem a jeho ovládáním.
Potom získává zkušenosti s jednoduššími jízdními situacemi.
A teprve na zvládnuté základy navazují další, složitější úkoly.
Není potřeba zvládnout všechno v jediný den.
Pokrok někdy znamená i to, že situace, která vám minulý týden připadala nesmírně složitá, je dnes o něco srozumitelnější.
Odborný zdroj: NHS – Facing your fears
A co když už řidičák mám, ale stejně se bojím řídit?
Tady se dostáváme k tématu, o kterém se mluví možná ještě méně.
Představte si, že máte řidičský průkaz.
Zkoušku jste úspěšně zvládli. Dokázali jste řídit pod dohledem instruktora a prokázali požadované znalosti i dovednosti.
Jenže pak přijde první samostatná cesta.
Najednou vedle vás nikdo nesedí jako instruktor. Nikdo vám nepřipomene, abyste včas sledovali značku. Nikdo vám neporadí, do kterého pruhu se zařadit.
A vy zjistíte, že se za volant vůbec nehrnete.
Nejdříve odložíte jednu cestu.
Potom druhou.
A po několika měsících už možná říkáte, že auto vlastně nepotřebujete.
Jenže když nastane situace, kdy by se vám řidičák opravdu hodil, zjistíte, že máte strach ještě větší než dříve.
Řidičské oprávnění potvrzuje splnění podmínek pro řízení. Neznamená však, že se každý člověk bude od prvního dne cítit za volantem naprosto jistě.
Zvláště po dlouhé přestávce mohou být některé dovednosti méně pohotové a řidič může potřebovat jejich obnovení.
To není ostuda.
Důležité je nepřeceňovat aktuální schopnosti a vracet se k řízení bezpečně.
"Bojím se parkovat. Tak raději nikam nejedu."
Strach z řízení nemusí znamenat, že se člověk bojí úplně všeho.
Někdo bez větších potíží jezdí po známých silnicích, ale vyhýbá se parkování v centru města.
Jiný zvládne běžnou cestu do práce, ale odmítá dálnici.
Další se necítí dobře v hustém provozu, na kruhových objezdech nebo při jízdě v neznámém prostředí.
V takových případech je užitečné pojmenovat konkrétní problém.
Místo obecného "bojím se řídit" si zkuste položit přesnější otázku:
Čeho se vlastně bojím nejvíc?
Je to rozjezd do kopce? Odhad vzdálenosti? Změna jízdního pruhu? Nebo pocit, že nebudu mít dost času na rozhodnutí?
Jakmile člověk ví, která situace mu dělá problém, může se na ni při vhodně vedeném výcviku cíleně zaměřit.
Například parkování není nutné procvičovat hned v nejrušnější části města.
Stejně tak není rozumné začínat po několikaleté přestávce tou nejnáročnější trasou, kterou znáte.
Pomoci může bezpečné a postupné opakování konkrétních dovedností, ideálně s odborným vedením.
Právě pro držitele řidičského oprávnění, kteří potřebují obnovit nebo zlepšit své dovednosti, jsou určeny také kondiční jízdy.
Více informací: Kondiční jízdy – Autoškola Vrábel
Kdy už nejde jen o běžnou nervozitu?
Určitá míra nejistoty před první jízdou nebo po delší přestávce nemusí být ničím neobvyklým.
Někdy však může být strach výrazně silnější.
Člověk může pociťovat bušení srdce, třes, intenzivní napětí nebo mít obavy z panického záchvatu. Může se vyhýbat nejen samotnému řízení, ale dokonce i situacím, které mu ho připomínají.
V takovém případě není vhodné všechno odbýt větou: "To nic není, prostě jeďte."
Silná nebo přetrvávající úzkost si může zasloužit odbornou pomoc.
Psychologové při léčbě úzkostných poruch využívají mimo jiné kognitivně-behaviorální terapii a podle konkrétních obtíží také postupnou expozici.
Existují dokonce odborné studie zaměřené přímo na strach z řízení. Například menší pilotní studie publikovaná v roce 2020 zkoumala využití virtuální reality při terapii lidí s výrazným strachem z řízení. Výsledky byly povzbudivé, ale autoři zároveň upozornili na potřebu dalšího výzkumu.
Je důležité rozlišovat běžnou nejistotu při učení od úzkostné poruchy.
Autoškola může pomoci s řidičskými dovednostmi. Nenahrazuje však psychologickou nebo zdravotní péči.
Pokud úzkost výrazně ovlivňuje vaše fungování nebo schopnost bezpečně řídit, je rozumné obrátit se na odborníka.
A pokud během jízdy nastanou obtíže, které narušují soustředění nebo bezpečné ovládání vozidla, je potřeba bezpečně zastavit a nepokračovat, dokud nejste schopni bezpečné jízdy.
Odborné zdroje:
Co skutečně pomáhá získat větší jistotu za volantem?
Zázračný trik, po kterém by strach zmizel během pěti minut, neexistuje.
Existují ale rozumné postupy, které mohou pomoci.
Přestaňte se hodnotit podle ostatních
To, že někdo získal řidičák dříve než vy, nic nevypovídá o tom, jak bezpečně budete jednou řídit.
Nesrovnávejte svůj začátek s několikaletými zkušenostmi jiného člověka.
Pojmenujte konkrétní obavu
Rozdíl mezi "bojím se všeho" a "nejsem si jistý při odbočování vlevo" je obrovský.
Konkrétní problém se dá lépe vysvětlit, procvičit a vyhodnotit.
Nepospíchejte jen kvůli očekávání okolí
Řidičský průkaz není závod s časem.
Důležité je získat skutečné znalosti a dovednosti, ne pouze co nejrychleji dokončit kurz.
Ptejte se, když něčemu nerozumíte
Nerozumíte dopravní situaci? Potřebujete znovu vysvětlit pravidlo přednosti? Nejste si jistí postupem?
Ptejte se.
Lepší je vyjasnit si problém během výuky než si nesprávný postup dlouhodobě upevňovat.
Oceňujte konkrétní pokrok
Možná ještě neumíte všechno.
Ale dnes jste zvládli rozjezd, který vám minule dělal potíže. Správně jste vyhodnotili křižovatku. Dokázali jste včas rozpoznat riziko.
To jsou skutečné výsledky.
A právě z takových výsledků se postupně skládají řidičské dovednosti.
Nezaměňujte jistotu za bezstarostnost
Smyslem není přestat přemýšlet o rizicích.
Smyslem je naučit se je včas rozpoznávat a bezpečně na ně reagovat.
Zkušený a odpovědný řidič se nespoléhá pouze na pocit, že všechno zvládne. Sleduje provoz, přizpůsobuje jízdu podmínkám a respektuje své aktuální možnosti.
Co bychom si měli přestat říkat?
"Na řízení nemám."
Možná zatím jen nevíte, jak vám půjde.
"V mém věku už je pozdě."
Samotný věk neznamená, že se člověk nemůže naučit novou dovednost. Rozhodující jsou také zákonné podmínky, zdravotní způsobilost a individuální schopnosti.
"Když udělám chybu, budu za hlupáka."
Chyba při učení je důvodem k vysvětlení a procvičení správného postupu, nikoliv k ponižování.
"Když jsem zkoušku nezvládl napoprvé, nikdy ze mě nebude řidič."
Neúspěšný pokus sám o sobě neurčuje, zda člověk může po další přípravě požadované dovednosti zvládnout.
"Když mám řidičák a bojím se řídit, je se mnou něco špatně."
Obavy po delší přestávce nebo při nedostatku zkušeností nemusí být neobvyklé. Důležité je najít jejich příčinu a vhodný způsob, jak situaci řešit.
A možná bychom měli přestat používat ještě jednu větu:
"Ostatní to zvládají, tak já musím taky."
Nemusíte zvládat všechno stejně rychle jako ostatní.
Potřebujete se naučit řídit tak, abyste dokázali jednat bezpečně, samostatně a odpovědně.
Možná nejste člověk, který se bojí řídit. Možná jste jen člověk, který ještě nedostal příležitost zjistit, co dokáže.
Strach má zvláštní schopnost přesvědčovat nás, že budoucnost už je rozhodnutá.
Že se nám něco nepovede.
Že budeme horší než ostatní.
Že na některé věci jednoduše nemáme.
Jenže mezi představou a skutečností může být velký rozdíl.
Člověk, který se dnes bojí prvního rozjezdu, může za několik měsíců zvládat běžné dopravní situace. Ten, kdo se dnes neodváží zaparkovat mezi dvě auta, se to může postupným nácvikem naučit. A člověk, který po několika letech znovu usedá za volant, může své řidičské dovednosti obnovit.
Není to automatické. Vyžaduje to čas, učení, praxi a někdy i další odbornou pomoc.
Ale strach sám o sobě ještě není odpovědí na otázku, co dokážete.
Nemusíte být odvážní natolik, abyste se nebáli vůbec. Někdy stačí odvaha udělat první rozumný krok.
Třeba se jen informovat, jak výcvik probíhá.
Zeptat se na to, co vás trápí.
Přiznat, že máte obavy.
Nebo se po letech rozhodnout obnovit své řidičské dovednosti.
V Autoškole Vrábel víme, že za volant nesedají všichni se stejnými zkušenostmi, očekáváními ani sebejistotou. Proto klademe důraz na trpělivé vysvětlování, individuální přístup a postupné osvojování dovedností.
Naším cílem není pouze připravit vás ke zkoušce. Chceme, abyste rozuměli tomu, co za volantem děláte, proč to děláte a jak se bezpečně rozhodovat v běžném provozu.
A pokud už řidičský průkaz máte, ale po delší přestávce si nejste jistí, můžete své schopnosti znovu procvičit při kondičních jízdách.
Řidičák není soutěž o odvahu. Je to cesta k samostatnosti, která začíná učením.
A každý, kdo dnes řídí, měl kdysi před sebou svůj první rozjezd.
Autoškola Vrábel – Přerov a Bystřice pod Hostýnem
Chcete začít s autoškolou, ale máte obavy? Nebo už řidičák máte a potřebujete znovu získat jistotu za volantem?
Podívejte se na naše možnosti výuky a výcviku:
Naše služby | Online přihláška | Kondiční jízdy
Protože důležité není, jak rychle začnete. Důležité je, abyste se naučili řídit bezpečně.